Článek se zabývá specifickými aspekty určování rozhodného práva v mezinárodním rozhodčím řízení v obchodních věcech dle ruského práva, dle pravidel Mezinárodního rozhodčího soudu pro obchodní věci (ICAC) a rozhodčí praxe. Je potřeba konstatovat, že zvláštní aspekty určování rozhodného práva v mezinárodním rozhodčím řízení v obchodních věcech jsou na legislativní úrovni přímo potvrzeny v občanském zákoníku Ruské federace (článek 1186 odst. 1), což lze vykládat jako uznání určité denacionalizace mezinárodního rozhodčího řízení v obchodních věcech v oblasti mezinárodního práva soukromého. Specifické prvky určování rozhodného práva jsou zakotveny v zákoně Ruské federace o mezinárodním rozhodčím řízení v obchodních věcech z roku 1993, který vychází ze Vzorového zákona UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1985. Článek analyzuje možnost smluvních stran zvolit si použitelné „právní normy“, a to s přihlédnutím ke speciální interpretaci tohoto pojmu v právní úpravě mezinárodního rozhodčího řízení, dle které tento pojem zahrnuje nejen právní předpisy, ale též nadnárodní právní normy vytvořené pro potřeby mezinárodního obchodního styku, jež nejsou součástí národního práva. Dále se pojednává o způsobu určování rozhodného práva v rozhodčím řízení, kdy nedochází k aplikaci kolizních norem místa řízení. Zvláštní pozornost je věnována ustanovením pravidel Mezinárodního rozhodčího soudu pro obchodní věci (ICAC) při Obchodní a průmyslové komoře Ruské federace v případě zahrnutí článku 28 zákona z roku 1993, jakož i praxi ICAC.