Zjišťování skutkového stavu věci má v mezinárodním rozhodčím řízení často klíčový význam. Dokazování a otázky s dokazováním související jsou proto předmětem diskusí vedených zástupci právní teorie i praxe. Naproti tomu je relativně malá pozornost věnována otázce důkazního břemene. Na definici, rozsahu a povaze důkazního břemene v mezinárodním rozhodčím řízení panuje pouze dílčí shoda. Předmětem polemiky zůstává mimo jiné otázka, zda je důkazní břemeno institutem práva procesního či hmotného. Sporná povaha důkazního břemene vyvolává řadu interpretačních těžkostí zejména při kolizi právních norem. I proto se část teorie pokusila uvedené rozdíly překlenout názorem, podle kterého je věcné břemeno v mezinárodní obchodní arbitráži autonomním právním institutem, nezávislým na vnitrostátním právu. Teprve budoucnost nicméně ukáže, zda se tento názor prosadí. Autor tohoto článku doporučuje pragmatický přístup k určení rozhodného práva, resp. právních ustanovení upravujících věcné břemeno. Vyhledání těchto ustanovení by se nemělo omezovat na rozhodné právo hmotné či procesní, nýbrž mělo by zahrnovat celý právní řád státu, jehož (hmotným) právem se daný právní vztah, resp. spor řídí. Takový postup umožnuje dosáhnout rovnováhy mezi zásadami flexibility a efektivity na straně jedné a principy předvídatelnosti a právní jistoty na straně druhé.